Tajuplný čajovník
Že je čajovník rostlinou, díky které můžeme popíjet tolik oblíbený teplý nápoj, víme nejspíš všichni. Kde ale roste, jak se pěstuje a jaké jsou jeho druhy? Pojďme se na chvíli ponořit do jeho příběhů…
Základní druhy čajů
Mezi základní dva druhy čajovníků patří čajovník čínský (Thea sinensis) a čajovník assamský (Thea assamica). Jejich evropského příbuzného byste asi napoprvé neuhodli. Je jím totiž kamélie.
Zajímavostí je, že až do roku poloviny 19. století botanikové rozdělovali čaj do dvou základních rodů: Thea Viridis a Thea Bohea. Zatímco Thea Viridis měl být zdrojem čaje černého, Thea Boje pak čaje černého. Teprve v roce 1843 se ukázalo, že toto rozdělení je mylné a později byl čaj zařazen do categorise Camellia.
Pocta českému botanikovi
Botanický název Camellia je poctou českému botanikovi, jezuitovi a misionáři, který nesl jméno Georg Joseph Kamel. Carl Linné, který kategorii pojmenoval, vzdával této velké osobnosti botaniky hold za jeho přínos pro systematické mapování flóry ostrova Luzon.
Assamský a čínský čaj
Assamský čaj se pěstuje spíše v nížinách, jejichž vyšší teploty vyhovují jeho teplomilnosti. Samotný assamský čajovník má větší listy a příliš nekvete. Nejedná se o žádného drobečka. V divoké přírodě dorůstá až do výšky 20 metrů.
Naproti tomu čínský čajovník dorůstá “pouhé” 4 metry a snese i náročnější podmínky. Oba druhy už se nicméně podařilo zkřížit a kromě japonských a čínských plantáží se tento kříženec většinově pěstuje po celém světě.
Běžně se dnes keře zastřihují tak, aby nepřesahovaly výšku jednoho metru.
Pěstování čaje
Čaj se pěstuje ze semen a řízků, které se nechávají uzrát, poté se pěstují v pařeništích a až na konci procesu se keře přesazují na plantáže. Samotné keře jsou zastřihovány tak, aby umožňovaly co nejjednodušší a nejefektivnější sběr, a zároveň maximálně plodily.
Pokud přemýšlíte, jak dlouho čajový keř žije, možná budete překvapeni. Je to totiž až 100 let.
Ačkoliv vydrží dokonce i mrazivé teploty, nejraději má čajovník subtropické oblasti, vlhkou půdu a dostatek srážek. Nejchutnější čaj roste ve vysokých nadmořských výškách, až 2500 metrů nad mořem. Roste zde totiž pomaleji a má více času na získání lahodné chuti. Tu pak není radno jakkoliv ohrozit: sběračky čajů proto vždy mívaly zakázané nošení parfémů či deodorantů. Tím ale výčet zákazů nekončil. Nesměly jíst ani kořeněná jídla, při sběru musely nosit rukavice a denně se mýt.
Čerstvé čajové listy obsahují až 4% kofeinu (theinu) a dodnes se sbírají či střihají ručně. Při ruční sklizni se sběr opakuje jednou až dvakrát týdně, zatímco plantáže se mohou sklízet celoročně a ke slovu se občas dostanou i kombajny.
Viděli jste někdy skutečnou čajovou plantáž či sklizeň? A kde? Dejte nám vědět!