Výroba čajů v Indonésii a tipy na cestování

Na počátku 17. století Holanďané obchodovali s Čínou právě z Jávy a o sto let později se jejich východoindická společnost zasloužila o založení prvních čajovníkových plantáží na ostrově. Jako první se pokoušeli osadit plantáže čajovníkem z Číny, tomu se tady ale díky jiným klimatickým i půdním podmínkám nedařilo. Naopak se tu daří čajovníkovým keřům z Indie.

Z Jávy se rozšířil čajovník také na Sumatru a odtud např. na ostrov Celebes. Do druhé světové války vévodily indonéské černé čaje spolu s indickými a cejlonskými evropskému a britskému trhu. Válka však indonéský průmysl zcela zničila a to až do roku 1984, kdy se začalo s obnovou původních plantáží. Obnovení přispělo založení organizace Tea Board of Indonesia, který významně přispěla k restrukturalizaci průmyslu, modernizaci továren, obnově plantáží s kvalitnějšími klonovanými čajovníky, zlepšení vybavení a zvýšení výroby.

V minulosti vynikala Indonésie produkcí převážně černých čajů a s rostoucí poptávkou po sáčkovaných čajích rozšířili farmáři svou nabídku o další druhy. Většina produkce se ze země vyváží. Aktuálně vede v objemu zelený čaj mísený s jasmínovými květy o jehož pozitivních účincích na lidský organismus se píše již několik let. Pomáhá detoxikovat tělo, zlepšuje trávení, osvěžuje mysl a obsahuje antioxidanty. 

Na Jávě pokrývají čajovníky přes 33 tisíc akrů půdy, zatímco na Sumatře 147 tisíc akrů. Díky suchému, mírnému podnebí produkují keře čajovníku úrodu po celý rok. Nejkvalitnější čaje se připravují z lístků sbíraných v červenci, srpnu a září. Jde o šestého největšího producenta čaje na světě a 70 % čaje vyváží do Evropy, Austrálie, USA, Ruska a na Střední východ.

Jak se pěstuje čajovník
Indonéské čaje jsou jemné, lehké a dobře pitelné, např. oproti vietnamským čajům, na které nejsme u nás tolik zvyklí. Díky tomu se skvěle hodí do směsí sáčkovaných a sypaných čajů. 
Čaj se připravuje z lístků některých druhů keře rodu Camellia. Jedná se o stálezelený keř či strom, který v přírodě dorůstá výšky až 15 metrů. Na plantážích se však udržuje pouze do výšky jednoho metru. Díky tomu se čajové lístky sklízí pohodlněji a úroda je větší. Sklízí se několikrát do roka, v tropických oblastech až třicetkrát ročně. Čajovníku se daří hlavně ve vyšších nadmořských výškách – je tam sice menší sklizeň, ale čaj je pak mnohem kvalitnější. Čajovník se na jednom místě pěstuje 40 až 100 let a první lístky se mohou trhat až 5 let po vysazení. Sklizně probíhají stále až na výjimky ručně. Jen díky tomu nedochází k poškozování keřů a čajové lístky si zachovávají svou kvalitu. 

Druhy čaje
Po sklizni se čajové lístky zpracovávají různými způsoby, které vedou k rozdílným druhům čaje. Základním faktorem je stupeň oxidace a podle toho se čaje dělí na černé, polozelené, zelené a bílé. Lístky černého čaje se mechanicky naruší, díky tomu proběhne úplná oxidace. Čaj získá výraznou chuť, aroma a tmavou barvu. Polozelené čaje jsou oolongy, modrozelené, žlutozelené, nebo dokonce modré čaje. Při zpracování procházejí jejich lístky kratší oxidací. Lístky při výrobě bílého čaje se suší rovnou, aniž by došlo k jejich oxidaci.
Oxidace zeleného čaje se zastavuje teplem při sušení a napařování, a tak si čaj zachová zelenou barvu a jemnější chuť a hlavně množství látek prospěšných pro naše tělo, proto bychom měli zelený čaj zařadit do pitného režimu pravidelně. Ze všech zmíněných druhů čajů je právě zelený nejbohatší na živiny. 

Krásy Indonésie
Kromě pěstování čaje je Indonésie pro své přírodní krásy vyhledávanou turistickou destinací. Kam zamířit? Indonésie se rozprostírá skoro na 18 tisících tropických ostrovech, které se rozkládají v jihovýchodní Asii. Je to čtvrtá nejlidnatější země světa. Většina obyvatel jsou muslimové, výjimku tvoří hinduistické Bali. Mezi největší indonéské ostrovy patří Sumatra, Jáva, Kalimantan, Sulawesi, Moluky a západní Papua. Indonésie láká cestovatele díky nádherné přírodě – je tu 150 aktivních sopek a tisíce pláží od světlých písečných přes oblázkové až po temně černé sopečné. V pralesích najdete vzácně i orangutany, běžných opic je všude dost a jsou velmi drzé. Z památek vynikají náboženské chrámy a nádherné zahrady. Výborné je místní jídlo, které je možné dát si prakticky kdekoliv u venkovních stánků a vozíčků.

Kam zamířit?

Bali je jednou z nejpopulárnějších světových ostrovních destinací, jejíž popularita přetrvává již několik let. Nabízí  rozmanitou krajinu, drsné pobřeží, tropické pláže, rýžové terasy a sopečné svahy, které poskytují malebnou kulisu své barvité, hluboce duchovní a jedinečné hinduistické kultuře. K tomu si připočítejte přátelskou atmosféru, vybavenost služeb, hotelových resortů, krásných vil, nespočet restaurací a kaváren. Bali má západu co nabídnout.

Objevte jezero Toba na ostrově Sumatra. Je to obrovské sopečné jezero asi 100 kilometrů dlouhé a 30 kilometrů široké, vytvořené obrovskými sopečnými erupcemi před asi 70 000 lety. Ostrov uprostřed, Pulau Samosir, je největším ostrovem a zahrnuje dvě jezera. Kromě návštěvy „jezera na ostrově v jezeře na ostrově“ si sem turisté přichází odpočinout a zaplavat si ve vulkanicky vyhřátých vodách.

Za přírodními krásami a místní faunou se vypravte do Národního parku Tanjung Puting, který se nachází na ostrově Borneo v indonéské provincii Střední Kalimantan. Park je oblíbenou destinací ekoturistiky. Setkáte se tu s volně žijícími opicemi, makaky, levharty, medvědy, krajtami, krokodýly a orangutany. 

Údolí Baliem v horách západní Nové Guineje nabízí pohled na dobu kamennou. Údolí nebylo známé okolnímu světu až do roku 1938, kdy letecký průzkumný let na jih od Hollandia (nyní Jayapura) objevil zemědělskou populaci. Wamena je výchozím bodem pro většinu návštěvníků, kteří se přichází kochat nad výhledem na hory, bouřlivé řeky a domorodé vesnice.

Hora Bromo je aktivní sopka a část masivu Tengger ve východní Jávě. Se svými 2 329 metry není nejvyšším vrcholem masivu, ale je tím nejznámějším. Tato oblast je jednou z nejnavštěvovanějších turistických atrakcí v Indonésii a Jávě. Vrchol hora nemá, místo něj je tam totiž kráter, který neustále chrlí bílý kouř. 

Bunaken na severu ostrova Sulawesi je jednou z nejznámějších indonéských oblastí k potápění a šnorchlování. Ostrov je součástí mořského parku Bunaken, kde si návštěvníci mohou prohlédnout více než 70 % všech známých druhů ryb, které žijí v západní části Tichého oceánu. 

Torajaland (Tana Toraja) se nachází v Jižní Sulawesi a je domovem lidu Toraja. Místní obyvatelé jsou známí pro své špičaté masivní střechy domů, které jsou známé také jako tongkonan a velkolepými pohřebními obřady. 

Ostrovy Gili jsou souostroví tři malých ostrovů: Gili Trawangan, Gili Meno a Gili Air. Ostrovy jsou velmi nenucené a neformální se spoustou malých plážových kaváren, kde stále hrají reggae a neprojíždí tu žádná auta a motorky kvůli narušení klidu. 

Za návštěvu rozhodně stojí i národní park Komodo, který se nachází v Lesser Sunda Islands, jež zahrnují tři větší ostrovy Komodo, Padar a Rincach a 26 dalších menších ostrovů. Park je pojmenován podle varana komodského, největšího žijícího plaza, který může dosáhnout délky více než 3 metry a hmotnosti více než 70 kilogramů. 

Nenechte si ujít návštěvu chrámu Borobudur, nacházejícího se 40 kilometrů severozápadně od města Yogyakarta na ostrově Jáva. Borobudur jedním z nejznámějších buddhistických chrámů na světě. Stavěl se okolo 75 let v 8. a 9. století království Sailendra ze zhruba 2 milionů kamenných bloků. Byl opuštěn ve 14. století z dodnes neznámých důvodů a po staletí ležel ukrytý v džungli pod vrstvami sopečného popela. Dnes je to jedna z nejpopulárnějších turistických atrakcí v Indonésii.

Indonésie rozhodně stojí za prozkoumání, tolik různorodých ostrovů a přírodních krás jen tak nikde nenajdete.